Příběh

pribeh0
pribeh0b

Když jsem byla malá, dělala jsem všechno jen tak, jak jsem chtěla a jak se mi líbilo. To, že se to nelíbilo ostatním, mi bylo opravdu jedno. Už to tak bývá, že nás společnost zdemoluje do stavu, kdy děláme to, co se říká, že je správné. Vzděláváme se v “lukrativních” oborech, aby tady mohly být stovky lidí s titulem v oborech marketingu, PR, HR, reklamy, interaktivních studií, managementu, atd. A pak se schováváme dál za ten kousek papírku zvaný vizitka, abychom měli odpověď na to, kdo jsme.

Samozřejmě jsem nebyla výjimkou a pyšnila jsem se hned několika vizitkami v oboru vývoje počítačových her, to je super, ne? Měla jsem vele důležité schůzky, pila jsem jen rychlé espresso, den jsem si plánovala, abych měla všechno checked.

Naštěstí to, kdo jsem, je ve mně silně zakořeněné a po pár letech jsem skončila a změnila jsem všechno ze dne na den. Z toho “důležitého” postu, kdy jsem byla Někdo, jsem se stala pro dnešní svět ničím. Jen tak jsem si cestovala, pak jsem se usídlila na chvíli v Praze, kde jsem si malovala labutě a tulipány do cappuccina, protože jsem to vždycky chtěla umět.

pribeh2
pribeh2b

Mezitím jsem potkala Kubu, který byl v běhu espresso a coca cola (jak tomu říkáme) zrovna na 100% a byli jsme v tu chvíli úplně jiní. Mně bylo všechno jedno a žila jsem z vteřiny na vteřinu a on měl v kalendáři naplánované skoro i kdy jít na záchod. Největší problém byl, že jsme se do sebe zamilovali. Ale já jsem v něm tak nějak cítila, že by mohl být taky divnej, jako já.

pribeh3
pribeh3

No a on byl. Po dvou měsících zjistil, že mít 10 schůzek denně není všechno a nosit někomu čísla na stůl, taky není zrovna životní poslání. A jelikož jsme na začátku měli společné alespoň dvě věci a to divné jídlo (veganské) a lásku ke sportu, udělali jsme si z toho další společnou lásku HappyPower. (Kuba je Happy a já jsem Power už od začátků svých sociálních sítí, protože jsem nechtěla, aby lidi znali moje reálné příjmení). Navíc spojení HappyPower nám hezky zapadlo do produktů, které chceme tvořit svým významem.

Chtěli jsme vyrábět proteinové tyčinky a proteinová ořechová másla, peněz jsme měli na všechno tak akorát, kromě proteinu, jelikož jeho vývoj je dost nákladná věc. Tak jsem napsala tenkrát asi jediné české firmě, která měla vlastní protenový prášek, jestli bychom se nemohli spojit a s jejich surovinou vyrábět naše produkty.

pribeh4
pribeh4

Šli jsme na schůzku s panem Milanem, bylo to skvělé, byli jsme tak nadšení, všechno klaplo a najednou se nám začal plnit sen. Byli jsme společně na Veggie Náplavce, to jsem vždycky chtěla. Lidi byli úžasní a my plní euforie jsme jeli dál. Když jsme se dostali do fáze, že už bychom se chtěli věnovat více jen HappyPower než našim pracím, protože to bylo reálné, ano, i peníze jsou bohužel třeba, přišla dost nepříjemná věc. Měli jsme v plánu přebrandovat celou značku a jít do retailu. Potřebovali jsme další dávku proteinu na výrobu, psali jsme, volali jsme, ale nic.

pribeh5
pribeh5

Po měsíci na mě vyskočily okopírované produkty na webu od někoho, o kom jsme si mysleli, že je spíš náš kamarád, než obchodní partner. Asi by nám ani nevadilo, kdyby zvedl telefon a řekl, že si je chce dělat sám, je to přeci jen business, což jsem do té doby nevěděla. Chtěla jsem se ho na to zeptat, ptám se na všechno, tak jsme za ním jeli na Festival Evolution a on utekl. Tak jsem se zasmála a řekla jsem si, že je to dobře, nedej Bože, že by se nám firma rozjela víc a tohle se stalo, když bychom měli podepsané kontrakty s velkými korporáty.

pribeh6
pribeh6

Kuba pořád pracoval jinde, tak jsme z jeho peněz poplatili zbytek faktur a asi s 500,- na účtu jsme se rozhodovali, co tedy budeme dělat. Naštěstí věřím, že všechno jde a z mého vizitkářského období jsem měla zkušenost, že když člověk chce, sehnat peníze je to nejmenší. My jsme potřebovali vlastní protein, což není levná záležitost.

 
pribeh7
pribeh7

Napsala jsem jedinému člověku, který mě napadl, majiteli Forky's restaurací, neznám nikoho jiného komu by se v Česku ve veganství dařilo, právě jako jim. Dali jsme si 20-minutovou schůzku, hned jsem věděla, že tohle je můj hrdina, je stejný jako já, je nadšený, hodně věcí je mu jedno, žije pro život a realizuje nápady hned. Do teď si pamatuji, jak jsem stála před Forky's a volala Kubovi, že nekončíme a jedeme dál. Luboš, ten z Forky's, měl podobnou zkušenost z minulosti, tak jsme si řekli, že i když jsme oba dva tak skvělí kamarádi, možná budeme lepší kamarádi se smlouvou. Nastalo to, co oba nesnášíme - asi 3 měsíce u právníků, jak to tedy uděláme.

pribeh8
pribeh8

Už je hotovo, teď máme značku Forky's společně. HappyPower nám zůstalo jako oficiální název a zároveň tímhle jménem chceme prezentovat, hlavně na sociální sítích, osobnější rovinu naší firmy. Forky's používáme jako produktové jméno, je to lépe zapamatovatelné a prodejné pro ty, kteří neznají můj příběh z obláčku. Chtěli jsme brand předělávat ještě před tím, než se tohle všechno stalo, takže to tak asi mělo být. Etikety s jednorožci, hvězdičkami, bez názvu, vyrobené mojí kouzelnou hůlkou bohužel v dnešním světě nefungují, ale budou! Musela jsem se kouknout na svět trochu reálně, i když to dělám nerada, ale jestli ho chci změnit je to nezbytné. Přece jen jsme si kousek obláčkového designu nechali a tím je náš stromeček Olivovník, který je s námi úplně od začátku a najdete ho na všech produktech.

Budu ráda, když nás kdekoliv podpoříte a čím víc vás bude, tím víc si budu moci hrát a tvořit. Díky tomu tady jednou budou takové věci, které si ani nedokážete zatím představit.

 

A nezapomínejte, když něco nevíte, zeptejte se někoho, kdo to ví, třeba vám to změní život!