Příběh

foto-8

Ahoj přátelé, tady Karla.

Když jsem byla malá, dělala jsem všechno jen tak, jak jsem chtěla a jak se mi líbilo. Nezáleželo mi na tom, jestli se to nelíbilo ostatním. Pravdou je, že nás mnohdy společnost zdemoluje do stavu, kdy děláme to, co by se podle nějakého stereotypu dělat mělo.

Vzděláváme se v “lukrativních” oborech a pak se schováváme za kousek papírku zvaný vizitka, abychom měli odpověď na to, kdo jsme.

Samozřejmě jsem nebyla výjimkou. Pyšnila jsem se hned několika vizitkami. Co vás překvapí, tak se týkaly vývoje počítačových her. Jak super, že? Účastnila jsem se veledůležitých schůzek, pila jen rychlé espresso a den jsem si plánovala tak, abych měla všechno „checked“.

Naštěstí to, kdo jsem, je ve mně silně zakořeněné. Po pár letech jsem s touto rolí skončila. Změnila jsem všechno ze dne na den. Z toho „důležitého” postu, kdy jsem byla někdo, jsem se stala pro dnešní svět ničím. Nějakou dobu jsem si jen tak cestovala a nedlouho na to jsem se usadila v Praze, kde jsem si malovala labutě a tulipány do cappuccina, protože jsem to vždycky chtěla umět.

Mezitím jsem potkala Kubu, který byl v běhu espresso a coca cola (jak tomu říkáme) zrovna na úrovni 100 %. Byli jsme v tu chvíli úplně jiní. Mně bylo všechno jedno a žila jsem z vteřiny na vteřinu, on měl v kalendáři naplánované úplně všechno, snad i kdy jít na záchod. Největší bomba byla, že jsme se do sebe zamilovali. Ale já jsem v něm už tehdy nějak cítila, že by mohl být taky „divnej“... jako já.

No a on byl. Po dvou měsících zjistil, že mít 10 schůzek denně není všechno. A nosit někomu čísla na stůl taky není zrovna životní poslání. Jelikož jsme na začátku měli společné alespoň dvě věci, a to zájem o veganské jídlo a lásku ke sportu, udělali jsme si z toho další společnou lásku - HappyPower. Kuba je Happy a já jsem Power. Chtěli jsme vyrábět proteinové tyčinky a proteinová ořechová másla. Peněz jsme měli na všechno tak akorát. Nedostávalo se jen na protein, jelikož jeho vývoj je pekelně nákladná věc.

Vše se pomalu rozjíždělo, až jsme se dostali do doby, kdy jsem oslovila majitele Forky's restaurací. Tou dobou jsem neznala nikoho, komu by se v Česku ve veganství dařilo tak jako jim. Dali jsme si 20 minutovou schůzku a hned jsem věděla, že tohle je můj hrdina. Byl stejný jako já. Byl nadšený, hodně věcí neřešil, žil pro život a realizoval své nápady hned.

Hotovo. Značku Forky's máme společně. HappyPower nám zůstalo jako oficiální název a zároveň se tímhle jménem chceme prezentovat. Forky's používáme jako produktové jméno. Je to lépe zapamatovatelné a prodejné pro ty, kteří neznají můj příběh z obláčku. Budu ráda, když nás kdekoliv podpoříte. Čím víc vás bude, tím víc si budu moci hrát a tvořit. Díky tomu tady jednou budou takové věci, které si ani nedokážete představit.

foto-7
foto-9

Jak se nám daří teď? Báječně! S Kubou sice už jako pár nejsme, ale v HappyPower to spolu jako parťáci táhneme úspěšně dál. Přiznáme se, že jsme na to hrdí. Jsme důkazem, že lze značku vypěstovat na lásce a pokračovat v ní v přátelství dál. HappyPower je jednoduše jako život sám, a proto je tak silné. A kdybyste věděli, co na vás chystáme... Smekat nám budete! Prozradíme, že Forky's nebude jediná značka, která vás bude v HappyPower rozmazlovat. Chystáme klíčové rozšíření nabídky o nové produkty a jak už nás dobře znáte, bude to srdcová záležitost. Buďte nažhavení, už brzy se začnou dít velké věci.

 

A nezapomínejte, když něco nevíte, zeptejte se někoho, kdo to ví, třeba vám to změní život!