Jak je to se solí?

Sůl neboli chlorid sodný je nedílnou součástí našeho jídelníčku, bez níž si svůj život již ani nedokážeme představit. Sůl sice potřebujeme, ale jak se říká, všeho s mírou. Denně bychom měli konzumovat maximálně 2,3 gramů sodíku, což odpovídá zhruba 5 gramům soli. [1] Někteří lidé konzumují méně, někteří kolem zmíněných pěti gramů, ale zvláště v západní společnosti se příjem soli často pohybuje spíše kolem 10 gramů, výjimkou není ani příjem 12 a více gramů denně. Při zvýšené sportovní aktivitě sice tělo může více soli využít, neboť ji vylučuje pocením, ale tak vysoký příjem jako 10 a více gramů je i při vysoké tělesné aktivitě nadbytečný, a dokonce až nebezpečný. Vysoký příjem soli zatěžuje a poškozuje ledviny, také může časem vést ke zvýšenému krevnímu tlaku, s čímž se pojí rizika jako infarkt, mrtvice a další.

Menší část soli přijímáme přirozeně v celistvých potravinách, neboť téměř každá potravina jí malé množství obsahuje. Větší množství jí přijímáme tím, že si ji do jídla přidáváme, nejvíce ji ale obsahují zpracované polotovary, které zpravidla obsahují vysoké množství soli. Například mražená pizza obsahuje často i přes 4 gramy soli, což je téměř maximální doporučený denní příjem. Je proto dobré polotovary s vysokým obsahem soli a obecně i konzumaci pečiva, které má také vysoký obsah soli, omezit. Když snížíme příjem takových potravin a dáme si je jen jednou za čas, dostat se pod hranici 5 gramů denně není už potom pro většinu lidí problém. 

Jakou sůl vybrat?

Jak bylo zmíněno, vysoký příjem soli nám škodí, nicméně v jídelníčku bychom ji rozhodně vynechat neměli. Solí máme dnes na výběr desítky druhů. Máme sůl kamennou, s jódem, mořskou, růžovou himalájskou, diamantovou a spousty dalších druhů. Některé se pyšní údajně vysokým obsahem minerálů, které jsou pro nás prospěšné, jiné jsou téměř jen čistý chlorid sodný. Například růžová himalájská sůl je často lidmi vnímána díky minerálům jako prospěšnější. Když se ale na obsah minerálů podíváme, zjistíme, že pokud jí zkonzumujeme 3 gramy denně, přijmeme pouze 12 mg vápníků (DDD – doporučená denní dávka 800 mg)  nebo 10 mg hořčíku (DDD 400 mg). Tedy takovou solí doplníme 1,5 % DDD vápníku a 2,5 % DDD hořčíku, což je velmi málo. [2] Její zdravotní benefity jsou tedy oproti klasické soli zanedbatelné, podobně je to i u většiny jiných solí. 

Pokud proto po nějaké „lepší“ soli jako například mořské nebo himalájské sáhneme, mělo by to být především pro její jinou chuť, neboť obsažené minerály v tak malém množství nemají na naše zdraví vliv. Pokud rozdíl v chuti ani nepoznáme, můžeme sáhnout po klasické kamenné soli, která je mnohem levnější. Výjimkou může být sůl obohacená jódem, který může chybět hlavně vegetariánům a veganům. Jód sice najdeme i v obilninách a mořský řasách, ale jeho hlavním zdrojem jsou pro většinu lidí živočišné produkty, hodně ho obsahují mořské ryby, mořské plody, mléčné produkty nebo vejce. [3] U velké části lidí vyhýbajícím se těmto produktům může být příjem jódu nízký, což může vést u dětí k horšímu mentálnímu rozvoji a obecně k horší funkci štítné žlázy. Ta se může nepříjemně zvětšovat a snižovat produkci hormonů, což může vést k větší únavě či zvýšení tělesné hmotnosti a dalším problémům.

Shrnutí

Co si z toho všeho vzít? Soli je tedy lepší se řídit spíše chutí než ve většině případů zanedbatelným obsahem minerálů, ale občas je dobré si koupit sůl obohacenou jódem, abychom se vyhnuli jeho nedostatku. Do jídelníčku je dobré sůl zařazovat v přiměřeném množství a nejdůležitější je konzumovat co nejmenší množství polotovarů, které mají téměř vždy vysoký obsah soli.

Zdroje:

[1] https://www.fda.gov/food/nutrition-education-resources-materials/sodium-your-diet

[2] https://themeadow.com/pages/minerals-in-himalayan-pink-salt-spectral-analysis

[3] https://www.healthline.com/nutrition/iodized-salt#iodine-rich-foods